Jdi na obsah Jdi na menu
 


V. MTB 1998 - Itálie, Švýcarsko

12. 7. 1998
Cestování autobusem skončilo, už jezdíme svými auty. Tím se počet účastníků snižuje, někdy probíhají paralelní zájezdy několika skupin najednou. Vyrážíme naším Formanem s přívěsem, bereme Marušku s Petrem. Přidává se k nám ještě Pavel Štastný s Nebožtíkama (veze je svým zahřívajícím se Citroenem) a Jakubové Škodou 120. Později se připojují ještě Kujanovi se Seatem. Cestou máme problém natankovat. V Rakousku jsme v noci žádnou pumpu nenašli, ráno ve Švýcarsku taky ne (pouze na karty nebo bankovky, které jsme neměli). A tak čekáme až otevřou tunel do Livigna a modlíme se, abychom dojeli. Nakonec to vyšlo, dojíždíme na benzínové výpary a tankujeme do 42 litrové nádrže 45 litrů benzínu.
Obrazek
Jedeme do italského Livigna, bezcelní zóny s velmi levným alkoholem pro všechny a parfémy zejména pro ženy. No nekupte to, za ty prachy. Zůstáváme dva dny v kempu Annunziata (cca 1.800m). Velmi hezká je cesta kolem jezera a pak vzůru k jezeru Nero (2.550m) Někteří z nás sjíždí nádherným sjezdem do Bormia (viz. foto), kam pro nás přijíždí Pavel autem. Petr je divoch, ten i zpět jede na kole (přes dva pasy).
Přejíždíme přes italsko-italské hranice bezcelní zóny, protože jsme zde několik dní pobyli, nebyla žádná kontrola a tak jsme zásoby alkoholu vklidu převezli. Jedeme přes Berninapass do švýcarského Poschiava (1.000m). Zde zůstáváme v kempu Boomerang také dvě noci. Nad kempem vykukuje z lesa malý kostelík a tak k němu vyráříme na malý výlet.Někteří vyrážejí v pohodě v sandálech ale cesta je stále horší a hlavně prudší. Nakonec dosahujeme cíle a vydáváme se dokončit okruh a těšíme se na sjezd. Červená cesta v mapě ale neznamená, že je sjízdná. Téměř vše, co jsme nastoupali masíme jít dolů pěšky klikatící se pěšinkou. Ale jinak pěkný výlet.
ObrazekDruhý den vyrážíme na Berninapass (2.330m). Stoupáme poměrně pěknými cestami ale začíná pršet a tak na malém nádražíčku se rozdělujeme. Ženy jedou zpět, my pokračujeme.Nahoru to docela jde, objíždíme jezero Bianco a jsme na pasu. Je nám zima, nemáme skoro co na sebe ale i tak se vrháme do ledového sjezdu po hlavní silnici abychom těch 1.300 výškových metrů měli za sebou. Do kempu přijíždíme zmrzlí jako drozdi, A tak se zahříváme výbornými koňaky a grapou až je nám teplo ale máme ji jak z praku. A tak balíme a jedeme dál za teplem. Kam jinam než do Itálie, k jezeru Como. Bydlíme tři dny v kempu Onno umístěném někde v rozkroku jezera Como.
Počasí je zde skvělé, nekonečné množství italských silničářů nás cetsou zdraví a povzbuzuje. Nezapomenutelná pro nás se Šárkou zůstane "vyjížďka" na vyhlídku na jezero. Sami dva vyrážíme na vrchol hory. Cestička po louce brzy končí a začíná tlačení a přenášení kola prudkým kopcem vzhůru, přes balvany a skalky nemkonečným roštím. Ale přece to nevzdáme, navíc nošení kol k horské cyklistice patří. Asi po hodině se na vrchol dostáváme. Odměnou je nádherný sjezd. Myslím si, že jsme byli asi jediní, kteří se z této strany táhly s kolama.
Dovolená končí, jedeme zpět a dáváme autům trochu zabrat stoupáním na Majolapass. A pak už jen známou cestou kolem Svatého Mořice domů. Cetsou zpět nám něco smrdí v autě, jako když hoříme. Nakonec to byl motorek zadního stěrače. Od té doby už tam žádný není.

Obrazek

Pozn.: Při odjezdu z Coma jsme se  míjeli se Stejskiho partou.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář