2008 Francie
S cestovní kanceláří OK Tour vyrážíme do Francie (kam taky jinam), do oblasti Périgord a Quercy. Jedeme jen dva se Šárkou, s námi z Jablonce jede ještě Maruška, Luboš a Tomáš, z Liberce ještě Irena s Tomášem.
Sobota 7.6.
V 7,00 dorážíme k autobusu, jsme skoro první. Pomalu nakládáme a Šárka ještě odstraňuje bláto ze svého kola, aby se řidiči moc neumazali.
V 8,30 vyjíždíme z Jablonce. Krátká zastávka v Boleslavi a další v Praze Roztylech. Prolezeme OBI a v půl dvanácté jedeme dál.
Neděle 8.6.
Počasí moc nepřeje, stále leje a dokonce padají i kroupy. Plynulou jízdou s pravidelnými zastávkami jsme v 8,00 rána před Clermont Ferrand. Odtud ještě asi 200 km do Brive la Gaillarde, viditelnost minimální a tak nevidíme Puy de Dome ani žádnou jinou sopku Centrálního masivu. Kolem poledního stavíme stany v kempu La Praire u jezera Chasteaux u vesnice Lissac sur Couze. Počasí se umoudřilo a tak hned vyrážíme na první etapu.
Jedu napřed a je to pohoda. Na vyhlídkový bod Puy d`Yssandon dojíždím první. Šárka má problém s řetězem a tak ho krátce spravujeme. Pokračujeme do St. Robert (jedna ze 152 nejkrásnějších vesniček Francie) ale není to žádný zázrak. Cesta zpět je většinou z kopce a po rovině, jsme docela rádi, že to odsejpá. V závěru už moc nemůžu a tak nechávám ostatní jet napřed. Od hráze jezera jedou po silnici, já po šotolině kolem jezera a ušetřím si tak značné stoupání. V kempu jsem však první a tak běžím pro pivo, usedám do křesla a čakám, až přijedou. Překvapení se povedlo, příště prý už mě nenechají courat se vzadu. Večer si dáváme víno, bohužel ještě české ale to se brzy změní.
Najeli jsme 72 km a asi 800m převýšení.
Pondělí 9.6.
Ráno vyjíždíme a je to poměrně dlouho do kopce. Prohlížíme si červenou vesnici Collonges la Rouge, pokračujeme do Meyssacu, kde v SUPER U poprvé můžeme něco koupit k jídlu.
Zkracuji si cestu, stejně jako mnozí jiní, vynechávám Curremonte a jedu přímo do Saillac. Za vsí je poměrně prudké stoupáním, už mi to moc nešlape ale nakonec jsem se nahoru vydrápal. Míjím nádherné Turenne, ještě chvíli nahoru a pak už jen asi 15 km po rovině a z kopce. Počasí je nádherné, najedu asi 60 km, ostatní 85 km a k tomu 1300 m převýšení.
Večer přijíždějí Kujannovi a přivážejí nám francouzké víno, ochutnávka může začít. Místo toho však začíná pršet a tak nás to zažene do stanů. V noci leje jako z konve, s obavami čekáme jak to dopadne. Moc jsme našemu vetchému stanu nedůvěřovali ale podržel nás, zůstali jsme v suchu. A to nebyl ani pořádně vypnutý. Takže ušetříme, žádný nový si kupovat nebudeme.
Úterý 10.6.
Ráno skoro pořád prší, Radíme se v autobuse co dál, asi tu zůstaneme. Někdo byl však proti a tak balíme a odjíždíme autobusem k jeskyni Lascaux. Dobře jsme udělali, vyčasilo se a v Montignacu už je pěkné vedro. Do jeskyně nejdeme, je to jen atrapa a tak nás to moc neláká. Naďa dává řeč s Okrouhlíkem ale výsledek je velmi špatný. Jede etapu s námi ale je to na dlouhou dobu naposled, co je vidíme.
Vyjíždíme po proudu Vezery, kolem zámku Losse, zajíždíme do Valojoulx a Sergeacu. Na mapě to vypadá, že je zde most ale není. A tak se vracíme do Thonacu a pokračujeme po druhém břehu. Zastavujeme v St. Leon sur Vezere a občerstvujeme se v místní kavárnoobchodu. Zcela náhodou si dávámwe ořechové pivo a je docela dobré. Ale také i poměrně drahé.
Míjíme skalní příbytky trygloditů a stavíme stany v kempu La Riviere v Les Eyzies. Stačíme se i vykoupat v bazénu ale začíná zase pršet.
Najeli jsme asi 35 km, byla to pohodová etapa.
Středa 11.6.
V kempu jsme jen na jeden den a tak ráno zase balíme. Jedeme po produ Vezery, já napřed po pravém břehu, ostatní po levém. Setkáváme se v městečku Le Bugue. Odtud jedeme dál do Limeuilu, ležícího na soutoku Vezery a Dordogne. Procházíme ho a objednáme u břehu řeky s výhledem na dva mosty svírající pravý úhel.
Odtud všichni pokračují do Cadouinu (klášter a křížová cesta) a dále do Belves. Tyto vesnice oželím a jedu sám proti proudu Dordogne. Jezdím postraními uličkami a málem se to nevyplatí. Velký chlupáč radostně poskočí ale pak se zdá, že mě spíš chce kousnout do nohy. Bylo to trochu s kopce a tak jsem mu ujel. Po prohlídce St. Cypriánu a občerstvení u místního marketu jedu dál k zámku Les Milandes. V dálce je krásně vidět hrad Beynac, pod kterým budeme stanovat. Ostatní tu pojedou taky ale jsou ještě v nedohlednu a tak jedu dál. Míjím zámek de Fayrac a následně se škrábu do kopce až k hradu Calstelnoud. Vypadá to na déšť a tak jedu přes řeku do kempu Le Capeyrou v Beynacu. Stavím stan a jdu na pivo a pokecat s řidiči. Nabídnou mi zelenou a já jin na oplátku Che Gevaru rum. Začíná lejt jako z konve ale v autobusu nám to ani nepřijde.
Zato ostatním jo. Liják je zastihl kilometr před kempem a tak přijeli promočení na kost. Ale zachvěli se vyčasilo a tak jsme se šli vykoupat do bazénu.
Večer jsme zakončili prohlídkou hradu Beynac.
Najel jsme asi 45 km, ostatní kolem 80 km.
Čtvrtek 12.6.
Je nádherné počasí, jedeme na kratší etapu po městečkách. Procházíme La Roque Gageac a pokračujeme do Domme. Koná se tu trh a tak prohlížíme stánky. Zaujal nás obrovský bochník sýra, který už byl svrchu kvalitně ztrouchnivělý, minimálně do hloubky 5 cm. Ale asi to je dobré, když je tak drahý.
Máme to asi 15 km do Sarmatu, chci na záchod a tak jedu napřed. Je mi divné, že mě nikdo nedojíždí ale máme domluvený sraz v Sarmatu na náměstí tak to neřeším. Dojíždím tam a po chvíly čekání zjišťuji, jak jsou na tom ostatní. Bohužel přijedou nejdříve za hodinu protože zbloudili a stále se ještě motají kolem Domme. Alespoň mám čas na prohlídku města. Nakonec se setkáváme a to už můžu trochu dělat i průvodce.
Vyjíždíme z města a je to docela do kopce. Ale důležitý je závěr a ten je jako obvykle z kopce a po rovině. Přijíždíme k hradu Beynac a ještě jednou procházíme městečko. Jako obvykle, v noci zase trochu prší.
Najíždím asi 45 km, ostatní po bloudění 60 km.
Pátek 13.6.
Ráno zase zabalit a jede se dál proti proudu Dordogne. Míjíme ještě jednou La Roque Gageac, Vitrac a prohlížíme si zámek Montfort.
Následují zámky Veyrignac a Fénelon až přijíždíme do Souillacu. Tady na nás čeká autobus před marketem a tak nakupujeme zásoby. Následuje prohlídka města a jede se dál. Další zámky Treyne a Belcastel a následuje prohlídka jeskyně Lacave. Je to něco podobného jako v Koněprusech. Je je divné, že i když jsme normálně zaplatili, lidé dávají průvodci ještě nějaké zpropitné. My tedy ne, stejně jsme mu skoro vůbec nerozuměli. A pak už to je jen pár kilometrů do kempu du Port v Creysse. Cestou ještě potkáváme páva, který se naparoval před slepicemi. Ještě počkal na Šárku a pěkně ji zapuzoval, pak stáhl ocas a odešel. Etapa 65 km.
Sobota 14.6.
Vyrážíme přes Gluges do Floiracu. Zde se nám od Okrouhlíka dostává vysvětlení křížové cesty a tak jsme zase o něco moudřejší. Pokračujeme přes Carennac
do Gintracu, kde krátce obědváme. Protože cest k cíli je mnoho, některé skupiny se rozdělují a zoufale se hledají. Ale není se kde ztratit. Pokračujeme hřebenovkou do Loubressacu
a pak sjíždíme až do Autoire. Odtud stoupáme až k vodopádu Cirque d`Autoire a pak už pohodově přes Miers, kde se zastavujeme na kávu a pastis, zpět do kempu. Jelo se pěkně, počasí přálo, etapa 65 km.
Musím přidat jednu perličku. Jeden z účastníků měl neobvyklé oblečení. Místo cyklistických kalhot používal zimní moirové spodky s vložkou. Jezdil v nich naostro a tak to vypadalo z obou stran velmi zajímavě. Když měl tmavomodré tak to ještě šlo ale ty béžové, to byl opravdu zážitek.
Neděle 15.6.
Jedeme na kratší etapu, navštívit významné poutní místo Rocamadour. Jedeme přes Meyronne po rovině, jede se krásně a tak Tomáš vyráží dopředu s davem dalších jezdců, kteří však o cestě moc nepřemýšlejí. A tak neodbočují vpravo do kopce ale jedou dál. Marně na ně voláme ale naštěstí si toho pak brzy všimli. A tak jsme se pohodlně dostali do čela pelotonu. V Rocamaduru procházíme bleší trh, mají tu všechno.
Ale nemůžeme se moc zdržovat, abychom stihli mši v jedenáct. Zúčastnili jsme se jí, trvala asi hodinu a bylo to jako na opeře. Textu jsme nerozuměli ale měli jsme program a tak jsme si pěkně zazpívali. Zejména Aleluja nám šlo. Pak se začalo vybírat do ošatky. Přihodili jsme také nějaké drobné, moc to nebylo ale pěkně to zacinkalo. Ale pak jsme za to dostali oplatku – hostii. Šli jsme jako poslední ale zbylo na nás.
Po prohlídce města jedeme zpět ale už se nám nechce do kopce, jak je trasa předepsaná. A tak za mlýnem Caugnaguet jedeme dál po bankovce podél potoka Ouisse pěkně po rovině až ke známé jeskyni Lacave. Odtud už to známe a po rovině dojíždíme do kempu. Večer začíná pršet a tak využíváme ponča a nemá to chybu. Délka asi 45 km.
Pondělí 16.6.
Balíme stany a přejíždíme autobusem do Cahors. Celé dopoledne prší, prohlídka Cahors je v pončech ale zima není. Jestli mám pláštěnku nebo ne, na tom nezáleží, jsem stejně celý mokrý. A nejen já. Jdeme na public WC. Holky jdou na svůj, já na invalidy. Záchod je celý v nerezu. Venku je na dveřích dlouhý nápis a nějaké světýlka jako semafory. Vyjdu ven, rozsvítí se zelená a jde Tomáš. Zavřou se za ním dveře a za chvíli začne WC vydávat divné zvuky. Vevnitř to vypadalo takto: od podlahy se začal linout divný šum, zhaslo světlo a byla tma jak v pytli a těsně nad zemí začaly stříkat trysky vodu. Naštěstí jen od podlahy. I tak měl Tomáš pěkně mokro v botách. Po nás na toaletu vyrazil domorodec, upravený pán v kožených botách, bílých letních kalhotách, šedivé vlasy do copánku, vypadal trochu jako umělec. Nějak si ale znovu pootevřel a zavřel dveře, čímž asi záchod zmátl. A tak bal taky vysprchován, kalhoty nasáklé do půlky lýtek. Nesl to statečně, skoro nehnul ani brvou, zdálo se mi jen, že pronesl slovo „shit“ a odešel ke svému autu.
Naštěstí přestává na chvlíli pršet a tak v St. Gery vyndaváme kola a jedeme na etapu.
Jedeme proti proudu řeky Lot a zastavujeme v nádherné vesnici St. Cirq Lpopie.
Pokračujeme přes Crégols a v Cénevieres odbočujeme k místnímu zámku. Vjíždíme na dvůr, rozhlížíme se a v tom přijíždí zámecký pán. Ptá se, zda chceme na prohlídku a kdy\ž zjistí, že ne (nechce se nám platit těch pár eur, když tomu stejně nebudeme rozumět) a tak nás z hradu slušně vykáže. Tomáš píchnul a musí lepit kolo a tak nás tato zajížďka trochu zdržela. Už to zase vypadá na déšť. A tak pokračujeme do obecního kempu v Cajarc. Stavíme stany a začíná pršet. Naštěstí místní umyvárny jsou venkovní a zastřešené a tak si zde zabíráme všechny volné kouty. Ujeli jsme asi 40 km. Ještě jsme stačili dojet do místního Ecomarche a koupit něco na oslavu naší inženýrky Kláry. A tak trávíme večer v umyvárně se skleničkou šumivého vína.
Úterý 17.6.
Nejhorší den, skoro pořád prší. Naštěstí se nestěhujeme a můžeme být v umývárně. Na chvíli déšť ustává, nedá nám to a vyrážíme na kola. Jedeme dál proti proudu Lot přes Saujac, stoupáme dost dlouho do kopce a počasí se začíná zhoršovat. Nasazujeme ponča, je v nich docela teplo ale vypadáme trochu jako pošťáci.
Sjíždíme do Ambeyracu a další cestu vzdáváme. Přejíždíme most a po druhé straně jedeme podél opuštěné železnice zpět. Dalo to 35 km. Odpoledne přestává pršet a tak jdeme na prohlídku městečka Cajarc. Večer je zase co slavit, Tomáš měl narozeniny a já mám zítra svátek a tak se cpeme kozím sýrem, husími játry a mušlemi v octě.
Středa 18.6.
Počasí se snad umoudří a tak vyrážíme na nejdelší, asi 110 km etapu údolími řek Lot a Célé. Já jedu zkratkou rovnou přes kopec, pozvolné pětiprocentní stoupání je docela příjemné, po sedmi kilometrech jsem na hřebeni, svítí už sluníčko a tak v pohodě sjíždím do údolí řeky Céle.
Projíždím kolem St. Stulpice, Marcilhac a Sauliac. Posílám SMSky Šárce ale ta nereaguje. A tak jedu sám dál, zastavuji se v muzeu bizardních věcí, které autor tvořil a sbíral 20 let.
V Cabrerets stoupám až k jeskyni Merle ale francouzští soudruzi mají polední přestávku a musel bych dvě hodiny čekat. A tak jedu zase dolů a pokračuji k soutoku s Lotem. Zpět jedu po druhém břehu řeky než předevčírem a je to tu o hodně hezčí. Je krásně vidět St. Cirq Lapopie i Cenevieres, na řadě míst ze skal vyvěrají proudy vody. Vracím se do kempu a ani ne hodinu po mně přijíždějí ostatní. Ujel sem kolem 60 km, nepotřebuji se honit a vidět všechno. Byl to poslední šlápnutí tohoto zájezdu.
Večer přijíždějí Kujanovi a plánujeme způsob, jak se v sobotu zúčastnit MČR v petanque. Nakonec jsme to vymysleli, Šárka se obětuje a Jirka pro mne přijede do Prahy. Snad to klapne.
Čtvrtek 19.6.
Ráno balíme a vyrážíme autobusem do Figeacu.
Po prohlídce města včetně Rozetské desky poobědváme a jedeme dál do Le Puy en Velay. Už zde budeme potřetí ale je to krásné město, stále je tu co vidět nového. Stavíme naposledy stany, jsou namačkané jeden na druhém ale na tu jednu noc to stačí. Jdeme na prohlídku města, která trvá skoro tři hodiny. Cestou zpět se zastavujeme na lavičce s výhledem na osvětlený pahorek s kostelíkem St. Michel. Nechceme v kempu rušit noční klid (od 20,30 hod), domácí jsou na to dost hákliví. Odbije půlnoc a světla zhasínají, už žádný kostelík, jděte spát. A tak jdeme.
Ráno balíme stan a jdeme na pořádný nákup do SUPER U. Pak ještě chvíli do města prohlédnout si kostel, zase jsme se dostali na mši ale tentokrát už pro sušenku nejdeme.
V jednu hodinu je nástup, společné foto a jedeme domů.
Cesta docela ubíhá, některou zastávku jsme dokonce vynechali a tak jsme v Praze ještě dřív než jsem počítal. Bez problémů jedeme s Jirkou do Poděbrad vstříc sportovním úspěchům.
I když počasí bylo chvílemi trochu uplakané, nakonec nám docela přálo neboť stále bylo vcelku teplo a na závěr už i vedro. Konec dobrý, všechno dobré.
Pátek 20.6.